V poslední době mě zaujal zajímavý článek týkající se důvodů, proč máme drahé byty. Uvěřejněn byl v Mladé Frontě Dnes. Zmíněno bylo celkem 7 bodů, které cenotvorbu ovlivňují. Z nich je zcela patrné, že rozhodující faktory se vyvíjely delší dobu.
Zvýšil se počet bytů obývaných jedno- nebo dvojčetnými domácnostmi. Lidé se stěhují do měst, která na tento tlak dostatečně nereagují. Kvůli výrazně vyšší rozvodovosti žijeme mnohem více v jednočetných domácnostech.
Od roku 2010 začaly klesat úrokové sazby. Do roku 2014 to poptávku nijak neovlivnilo, po roce 2014 se ale situace otočila, lidé se přestali bát a začali nakupovat nemovitosti ve velkém.
Od roku 2007 se plíživě zvyšují různé daně (zejména DPH) u novostaveb nebo pravidel pro výpočet plochy nových bytů. To opět zvyšuje podíl daně, kterou je třeba z “produktu nový byt” uhradit státu. Petr Hána ze společnosti Deloitte připomíná, že za posledních jedenáct let se daň z bytu zvýšila čtyřikráž až šestkrát podle velikosti a typu. Souhrnná daňová zátěž tak činí např. u nového bytu o velikosti 70 m2 přes milion korun.
Komunální volby v roce 2014 znamenaly výměnu části komunální reprezentace, především v Praze a Brně, která nebyla příliš nakloněna developerským projektům. Razantně se prodloužily všechny povolovací procesy na všechny byty. Po roce 2015 a 2016 se rychle vyprodaly byty na secondhandovém trhu a zastavila se výstavba nových bytů tam, kde byla nejvíc poptávaná.
Za posledních 10 let se doba povolování výstavaby nových bytů prodloužila z běžných dvou až tří let na dnešních osm až deset let. Cenu novostaveb navíc ovlivňuje zpřísňování norem, předpisů a technických norem. Ty dle šéfa Finepu Tomáše Pardubického klienti v mnohých případech neocení a v některých situacích jsou dokonce diskutabilní. Za techickými normami často stojí silné lobby, protože každá technická norma generuje byznys. Všechny technické požadavky nakonec zaplatí spotřebitel.
V Česku došlo postupnou privatizací bytového fondu k extrémní situaci, kdy jsou více než tři čtvrtiny bytů v osobním vlastnictví. Stát i města ztratily schopnost korigovat růst cen nájmů. Podle Milana Ročka, provozovatele portálu Cenovamapa.org, celou stranu nabídky vytváří vlastníci bytů, kteří kupují byty spíše proto, aby se zajistili na důchod nebo aby pořídili bydlení dětem a zatím byty pronajímají. V západní Evropě je běžné, že portfolia bytových domů k pronájmu vlastní penzijní fondy, pojišťovny či hedgeové fondy. Nic takového u nás momentálně nefunguje, dodává.
Kvůli minimální nezaměstnanosti a rostoucím příjmům v posledních třech letech se lidé přestali bát utrácet a investovat do nemovitostí. Podle Petra Hány ze společnosti Deloitte se vyšší poptávka objevila po opadnutí krize v letech 2013 až 2015. Lidé, kteří odkládali bydlení, začali nakupovat. Navíc se rychle střídaly extrémy - lidé buď extrémně šetřili a nákup odkládali, nebo se naopak snažili předzásobit, dokud to jde. Rychlé střídání nákupního chování způsobilo, že i při pořizování bydlení lidé volí extrémní řešení.
Zdroj: MF Dnes